Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nové stránky holek z Pěkova

 

  

 Obrazek

Naše knih

obalka-cela.jpg

Vyprávění ženy, která se nikdy nevzdala

Knížka, kterou otvíráte, není zdaleka jen cestovní deník, jak byla původně zamýšlena. Vedle záznamů postřehů z několika cest, které podnikla její autorka se svými kobylkami Jívkou a později i Jiskrou, totiž obsahuje i zápisy běžného deníkového typu. V nich autorka líčí, co se dělo v mezidobí mezi jejími jednotlivými výpravami, v každodenním životě, který by se mohl zdát jednotvárný, kdyby nebyl tak bohatý.

Paní Irena Rejchrtová zažila ve svém životě několik pádů, z nichž jeden byl téměř až na dno. Strádala psychicky i fyzicky, s jejím zdravím to je dodnes nahoru a dolů, přesto se životem protlouká se záviděníhodnou bravurou a jde neochvějně za svými cíly.

Nesmírně ráda cestuje. Stopem projezdila Evropu, ve svých 50 letech se učila španělsky, aby se domluvila na dovolené na ostrovech Mallorca, Menorca a Ibisa. Slušně mluví německy a trochu anglicky. Má dobrodružnou krev, což je pro cestu za splněním snu základním předpokladem. Prostředkem k jeho realizaci se stala osmiletá malá kobylka Welsh Pony jménem Jívka, kterou si paní Rejchrtová vydupala přes protesty rodiny. Klisnička se jí stala léčebnou kůrou, radostí i útěchou, životabudičem, pevnou součástí jejího života. Zachraňovala ji a dávala jí sílu po každém karambolu znovu vstát a jít dál.

Přitom začátky nebyly ani trochu lehké. Čerstvé koňačce Ireně činilo potíže nasadit ohlávku, postroje, zapřáhnout. Padaly jí z rukou opratě, byla často bezradná. Našli se však lidé v jejím okolí, kteří jí trpělivě radili a vedli ji. Začala se učit i podle literatury, s čímž vlastně dodnes neskončila.

Na jaře 2007 uskutečnila největší ze svých cest. Ve vozíku taženém Jívkou a ve společnosti jezevčíka Bena tehdy procestovali všechny pohraniční oblasti Čech a Moravy. Vyjeli na východ, vrátili se od západu, na cestě strávili více jak tři měsíce. Podobných výjezdů bylo později víc, to už se k Jívce přidalo její hříbě, klisna Jiskra. Žádná z dalších cest však už nebyla tak dlouhá, třebaže se díky cestě kolem republiky stala z paní Ireny zkušená koňačka a cestovatelka.

Její každodenní život je ustavičná práce, mnohdy fyzicky náročná, přesto se od ní dokáže odreagovat, přenést se do jiného prostředí, ať už četbou knihy, pohledem do krajiny nebo jen ponořením se do vlastních úvah o světě, o lidech, o zvířatech. V tom jí hodně pomáhá srub v Božanově, její útočiště, trucovna i klášterní cela. Vystavěla ho vlastními silami, občas s pomocí manžela.

Mnohý si asi řekne: A co chudák on? Mít ženu, která je neustále na cestách, někde, jak ona říká, a když je doma, hledá nové a nové způsoby seberealizace. Ale on není chudák, netrpí vedle ní, i přes veškeré její aktivity. On nerad cestuje, tak proč by se do cestování nutil? Má svoje koníčky, svůj svět, ale zároveň sdílí svět své ženy, stejně jako ona ten jeho. Nezávidí si, nevyčítají, mají k sobě respekt a úctu. A lásku, samozřejmě, bez ní by šlo všechno hůř.

Již bylo řečeno, že tato kniha měla být původně cestovním deníkem. Chtěla připomenout krásná místa naší země, jejíž je paní Irena velkou obdivovatelkou, zároveň měla ukázat, jak je cestování s koněm dobrodružné, jedinečné i neobvyklé a umožnit čtenářům, aby si takovou cestu prožili aspoň prostřednictvím četby.

Při takovém vyprávění však nešlo zamlčet průvodní jev, že totiž mít koně neznamená jenom výlety. Přináší to i mnoho starostí. Musí se pro něj sušit seno, sehnat sláma či obrok. Kůň se musí několikrát denně krmit, čistit, musí se vyvážet hnůj a močka. Kůň potřebuje pohyb, musí se s ním jezdit, je jedno, jestli v sedle nebo povozem. Je to stádní zvíře, potřebuje společnost, na druhé straně se rádo pase a běhá ve volnosti. Aby byl zdravý, spokojený a šťastný, vyžaduje nepřetržitou péči.

A o tomhle všem je tato kniha. A ještě o něčem víc – o nezdolné, nepoddajné a vnitřně silné ženě, která je její vypravěčkou. Která se potýká s osudem, jenž jí není nejpříznivěji nakloněn,

a i když jí život hází klacky pod nohy, nedá se, a pokud si občas povzdechne, je to jen epizoda, jejím krédem je neztrácet naději.

Nezasvěcené napadne, že to je bláznivá ženská. Z určitého úhlu pohledu jistě ano, ale krásně bláznivá, s úžasně bohatým vnitřním životem a s takovým množstvím energie, že by mohla rozdávat. Přečíst si její vyprávění by se mělo ordinovat, ovšem hlavně pro toho, kdo umí číst mezi řádky. Tam, v prostoru, do nějž vidět není dáno každému, pak takový čtenář najde zcela nezištný návod na to, jak prožít bohatý život.

Eva Koudelková

Nové události:

 

* 25. 12. 2015 Nový příspěvek "Léto a podzim 2015"

* 7. 12. 2015 Vloženy články "Zážitky 2015" a "Další zážitky letošního roku"

* 21.10.2012 Doplněny odkazy na fotky u prázdninových článků

* Vloženy nové příspěvky z prázdninových cestování

* Doplněny informace a foto z Cesty na sever

* Přídány zážitky z Cesty na sever 2012

* Doplněny fotky do článků Srub- listopad 2011, Mikulášská vyjížďka 27.11.2011, Naše zvířátka

* Vložen článek Naše zvířátka

* Nový článek- Tolik zvířat?

* Vložen článek z Jezdectví- říjen

* Nový článek- Mikulášská vyjížďka 27.11.2011

* Nový příspěvek- Srub- listopad 2011 

* Nový článek- Hubert v Martínkovicích 1.10.2011

* Nový článek- Kadibudka

* Nový příspěvek- Jarní trampoty 2011

* Vložen nový příspěvek- "Psací návrat"

* Vloženo info o novém českém rekordu

* Fotky z Farmy GG si můžete prohlédnout ve

   fotogalerii

* Vložen nový příspěvek "2007 nebo 2010? "

* V sobotu 22.5.2010 bohužel muselo být naše putování z důvodu zranění ukončeno. Více info v rubrice Cesta na západ......