Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podzim a zima 2015 + zážitky všeho druhu

HUBERT V JETŘICHOVĚ

Mám stále bolavou nohu, vyvrknutý kotník bolí. Po punkci v tříslu musím být stále ještě v klidu. Belhám se o berlích, jet do Jetřichova povozem v tomhle stavu je holý nesmysl. Jedeme tedy autem, alespoň se podívat. Dost lidí se diví, že s sebou nemám koně. Chvíli pokulhávám kolem, s koňáky si prohodím pár slov. Potom už chci domů, nebaví mě to tady. Bez koně v zápřahu, to už není ten zážitek.

 

 

PŘÍBĚHY, ANEB NA CO JSEM I POZAPOMNĚLA

 

  • Jedeme jako vždy stejnou trasou. Je tam již dlouhou dobu cedule, Jiskra si jí najednou všimla, byl to pro ní šok. Uhýbala do vozovky, couvala, oči vykulené, uši nastražené. „No, no, jen se nezblázni, vždyť tudy jezdíme, proč tak blbneš?“ Malinko ji musím usměrnit a švihnout. Rychle a obloukem ceduli objíždí. Poté už jede jako by nic.
  • Jo, kozel Lojzek, to je číslo. Nevíme jak, ale podařilo se mu přeskočit oplocení, najednou byl na silnici. Hned jsme to zjistili, ještě že řidiči byli rozumní. Není jedné věci dost, kozy okamžitě za ním, samozřejmě až na silnici. Auta projížděla, kozy se motaly mezi nimi. Pro děti v autě to byla příjemná změna. Pro mě to byl závod o život. Strání seběhnout dolů, popadnout kozla za obojek. Muž se hnal také na pomoc. Já jednu kozu, on kozla, ostatní se táhli za námi do stráně. Nejhorší bylo, dostat je přes plot na naši louku. Najednou nevěděli, kde byla ta skulinka, kudy utekli. Muž řádil jak černá ruka: „Ten kozel půjde z domu, nebo ho nechám odpravit.“ Ještě, že se nestala dopravní nehoda, to bychom se nedoplatili. Bylo by to smutné, takovou dobu byl s námi a teď odpravit??

Zanedlouho jedu s kozami do Božanova, musím se domluvit, zda si vezmou Lojzka zpět. BEROU SI HO ZPĚT. Sláva. Muž ho odvezl, jen chtěl vědět, kde ho má uvázat. „Ne, pusť ho na volno.“ To je ale odvážlivec. Lojzek se postavil ke kozám, jako by zavelel „JDEME“ a všechny kozy se v zástupu vydaly za ním. Adélku moc mrzelo, že Lojzek už není u nás. Nevadí, máme jiného, ten snad nebude takový drzoun. A taky to je mazel.

  •  Pokud na Penzionu u Franců pořádají něco pro děti, snažím se je povozit v bryčce. Když byla ještě máma Jívka, brávala jsem velký povoz pro pár. Na vůz se vešlo vícero dětí i s maminami. Jiskra je také snaživá, ale už to není ono. Pár koní je pár koní. Kobylka Jiskra je hodná, přesně vím, co si s ní mohu dovolit, ale k dětem není. Jednou, to ještě byla Jívka zdravá, ke mně přišel kupec na Jiskru. Vždy jsem si myslela, že Jiskru jednou prodám. Když se to stalo skutečností a kupec byl tady, doslova se mi zastavilo srdce šokem. Ztuhla jsem, když mi došlo, o co se jedná. První otázka na kupce byla: „Jak máte velké děti?“ „V předškolním věku.“ „Ne, ne, tahle kobylka není pro malé děti, je to taková jezinka.“ Nedovolím si, prodat ji k dětem. A bylo rozhodnuto, neprodá se. Dnes jsem ráda, že to takhle dopadlo.

Také musím popravdě říci, že jí vadí dovádivé děti, které běhají přímo u ní, ožene se po nich jako pes.

  • Ani nevím, kam a kudy jsem jela, už z dálky vidím ze dvora statku takový divný prašný oblak. Co to tam dělají? Je slyšet hlomoz, výskot, smích. To vypadá, jako by měli starodávné mlácení obilí. Hned se ze vrat vyhrnuli lidi a volali na mě, ať se stavím. Mám nebo nemám tam zajet? Jen jsem zamávala a jela dál. Poté mi přeci jen vrtalo v hlavičce, proč jsem tam nezajela. Už jsem ujela kus, nechtělo se mi vracet. Jistě by nás rádi uvítali takovou toulavou skupinku. Stává se mi toto často. Než se rozmyslím co a jak, už je pozdě se vracet. Kolikrát bych se ráda někde podívala, někam zaskočila, jenže, kde nechat koně aby se jí nic nestalo? Kdybychom byly dvě Amazonky, bylo by to jiné.

 

  •  Když se před válkou vozívalo dřevo do Rakouska koňským povozem, nebylo to lehké živobytí. Můj otec také kolikrát vozil řezivo do Písku, Českých Budějovic a dál. Jelo jich několik povozů najednou, aby si mohli kdykoliv vzájemně pomoci. Jen matně si pamatuji z jeho vyprávění. Přijeli do Vídně. Vídeňští truhláři si nechávali dovézt velice kvalitní dřevo z našich lesů. Za tu dlouhou cestu byli kočí hladoví, špinaví a hlavně unavení. Zastavili u hospody, která se jim naskytla při cestě. Při vstupu do šenku hospodský okamžitě na tu chátru hartusil: „Kam se ženete? Máte vůbec peníze?“ Vedoucí skupiny, který měl na starosti prodej dřeva, když vytáhl šrajtofli, měl jí plnou peněz. Okamžitě se kolem nich točili a ke vší spokojenosti každého obsloužili.

Škoda, že jsem se na zážitky rodičů nezeptala, dokud žili. Jak se říká, promarnil se ten okamžik a nedá se napravit. Bylo by o čem si povídat.

  • Opět jsem jela s kobylkou někde do přírody. Objela jsem celou vesnici přes luka a lesem na Pasa. Už jen kousek a budeme muset vyjet na silnici. Pes Džán jako vždy běží před námi. Najednou si všimnu, že se zastaví, větří, nožku nahoře. Poté i Jiskra uši v pozoru. Co tam za tou zatáčkou může být, že jsou oba ve střehu?  Ále, to nic. Lesní cesta se stala místem k sexuálním radovánkám. Jen nás zahlédli, okamžitě bylo po milostných hrátkách. Odlítli od sebe, mladík okamžitě i s gaťaty pod koleny vlétl do auta. Já na ně se smíchem volám: „ Neodjíždějte, já chci taky.“ Slečna si dala načas, alespoň si natáhla kalhotky, opucovala ponožtičky, navlíkla botičky a potom teprve sedla do auta. S veselou jedeme domů. Byla to veselá příhoda. Doma to vypravuji svému muži. Ten se hned vyptával, co a jak. Poté mi neřekl jinak než „Bába kazi*uk“.

 

  •  Zase si jen tak vyjíždíme do přírody. Jedeme směrem Hony a les. Všude je klid a mír. Nikdo nikde, jen les, zpěv ptáků, no a touhle nádherou si jedeme. V tom si všimnu, že na vysokých modřínech je hlouček asi sedmi sov. Úplně se v tomhle druhu nevyznám, mohou to být i sýci. Ale už je vidět, jak jim v ranních paprscích mžourají očka. Krásný pohled. Ne každý má takové štěstí.                                                                            

 

  • V médiích každou chvíli sdělují, že se stala srážka vlaku s autem na přejezdu. Co to je za řidiče, že nedávají pozor, někdy i  schválně riskují? Je to už hodně dávno, co jsem jela s koníky a i já jsem byla svědkem, jak auta na chráněném přejezdu prokličkovala mezi závorami. Kdybych to na vlastní oči neviděla, nevěřila bych tomu. Jsou to hlupáci, kteří nepatří za volant. Co k tomu dodat?

Když už je poznámka o kolejích, vždy mám pocit strachu, že si koníci nešikovně kopytem šlápnou do kolejí. Co bych dělala, kdyby???

 

  •  Jedeme do Božanova. Najednou si povšimnu, že není vše, jak má být. Kouknu na jednu stranu na kola, kouknu na druhou. Á, máme problém, máme píchlé kolo. Okamžitě volám svému muži, který má přijet za mnou, že mám defekt. Stojíme za Amerikou směrem k Martínkovicím. Odpřáhnu, Jiskru dám na mez se napást. Nikdo nikde. Co mám dělat? Budu schopna přizvednout bryčku? Náhradní kolo mám přimontované pod valníčkem. Bryčku nemám moc naplněnou. Kdoví, kdy přijede muž a pomůže? Budu si muset poradit sama. Jdu do lesa hledat nějaký klacek na podložení. V lese byla těžba a dost klestí se válí všude kolem. Najdu si takový šikovný sochor. Zabrzdím vůz. Připravím si náhradní kolo, odšroubuji stávající kolo. Píchlé kolo je na přední straně, je tam těžká točna. Nadzdvihnu sochorem vůz, není to jednoduché sama zvednout vůz a zároveň vyměnit kolo. Pomalu a šikovně vytočím píchlé kolo, nandám náhradní kolo. A je to v suchu. Ještě poctivě utáhnout šroub, pro jistotu opět nadzvednout a zkouším otočit kolem, vše je v pořádku. Máme po problému. Volám muži, že jsem si už poradila sama. Zapřáhnu, pes už je připraven na další běh.  Radostně se rozjedeme. To jsem ale šikovná, musím sama sebe pochválit. Když dojedu ke srubu, muž tam ještě není. Bude muset kolo vzít a spravit ho doma. Jen mám obavu, zda není rozskřípané. Tady nemám nic k opravě.

bozanov--1-.jpgbozanov--2-.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  • Jednou ráno si všimnu, že koza Líza má krvavé ucho. Co se jí mohlo stát, vždyť byly celou noc zavřené ve chlívku? Dumám nad tím. Že by se takhle podusily? Nakonec jsem si tuto nehodu vysvětlila asi takhle. Kozence koukalo ucho mezi prkny u chlívku, někdy s ušima kozy malinko kmitají, aby si odehnaly mušky. Jistě se to kobylce Jiskře nějak nezdálo a do toho kousku ucha, co vyčnívalo ven, kousla. Jinak si to neumím vysvětlit. Ze strany Jiskry to určitě nebyl zlý úmysl. Musím Líze to ucho ošetřit dezinfekcí. Ucho je jen okrajově postižené. Ještě, že jí neukousla ucho i se známkou, to by jí opravdu moc bolelo.     

 

  • Ještě v prosinci je možné jít na pastvu. Louka je za vesnicí, nechce se mi jít pěšky, tak zapřáhnu. Džán si naskočí na bryčku sám a jedeme. Jiskra po druhé jízdě už ví, že bude pastva. Není třeba jí usměrňovat kudy. Zatluču jí kolík do země, musím hodně hluboko, protože je tam vlhko. Krásná zelená tráva, kobylka žere plnou hubou. Já si sednu na sedačku a čtu si knížku. Je slunečno, žádný vítr. Džán lítá kolem a nosí klacky, chce si hrát. Cestou zpět se stavím kačenám pro kopřivy. Vezu také chvojí pro kozy. Rády okusují všelijaké větve, dodávají si do těla třísloviny. Domů jedeme zvesela. Vždy si takovouto vyjížďku užívám. Poté se cítím plná síly, taková veselá, čerstvá. V prosinci se dříve stmívá a já se opozdila, protože mi bylo v přírodě dobře. Jen jsme dojeli domů, během pár minut bylo šero. To byla klika. Na voze nemám žádné světlo a na silnici je velký provoz. Když se mi nechtělo jet s vozem, zašla jsem k sousedům. Trávy tam je pro několik koní. Když jsme přišly zpět, muž mi vyprávěl, jak kozy strkaly hlavy přes plot a koukaly, kam jdeme. Pohledem nás prý závistivě provázely. Počasí nám přeje, já si vždy sednu s knížkou. Jiskra má starost, jak si naplnit pupík, hlavu nezvedne.

 

  • Kolikrát, když není co dělat, chodím po zahradě a Jiskra se mnou jako pejsek sem a tam. Pak jí něco přelítne přes nos, začne lítat do kopce a hlavně z kopce jak šílená. To je pohled na tu radost ze života. Slepice mají pohotovost, rozprchnou se na všechny strany. Do toho ještě pes a je to hotový blázinec. Hlína lítá na všechny strany. Nakonec se vyválí a je jako řízek v trojobalu, zablácená.

 

  • Ještě než proběhnou vánoční svátky, je třeba Jiskře ostrouhat kopyta. Konečně si náš soused udělal na nás čas. Stále mu něco narušovalo příslib, že už přijde. Dokonce i našel kovářské nástroje. Minule vercajk před syny uklidil tak, že je ani sám nenašel. Tak pojď, Jiskro, za chvilku budeš moci opět lítat po zahradě. Já stojím u hlavy a držím ji za ohlávku, mluvím na ni. Muž je nápomocen k ruce. „Podrž, podej.“ A jde se na to. Zanedlouho je vše opět v pořádku. Kobylka má dobrá, tvrdá kopyta. Žádný jiný problém nikde není. Na to, že jí dvakrát za rok ostrouháme kopyta, má je dobře a rovnoměrně ošlapaná. Letos máme zahradu vypasenou, jako nikdy. Nikdy nebyla zahrada tak obsazená a spasená. Nejezdíme tolik, proto se naše zvířátka ráda rozběhnou po zeleném. 

 

JSOU VÁNOČNÍ SVÁTKY

Zvířátka u nás na svátky dostávají jako vždy jen to dobré, ale Vánoce jsou jen jednou za rok. Proto dostávají podle staré tradice opravdu velkou a chutnou výslužku.

Krátce po svátcích se domlouváme s vnučkou Adélkou, že pojedeme do Božanova. Pojedeme autem a bereme s sebou kozy a psa. Starší Maruška už je větší slečna, ta už se vytáčí z pobytu na konci světa. Věřím, že pro ni pobyt s kozami není to pravé prožití prázdnin. Zato Adélka, ta si to užívá. Každou chvíli si vleze na kozlíka jako na koně a rajtuje s ním. Chudák kozlík, ten jak může, tak jí uteče. Má nařízeno, že nesmí na něj plnou vahou dosednout, jinak ho rozcápne jako žábu. „Neboj, babi, já jen opatrně.“ Užíváme si pobytu na čerstvém vzduchu. Chodíme se zvířátky na procházku. Kozy se pasou kolem nás. Někdy si vylezou i na strom. Už jste viděli kozu na stromě ?

kozy-na-strome--1-.jpg

 

 

 

 

 

 

kozy-na-strome--2-.jpg

 

 

 

 

 

 

Není mráz, ani sníh. Někdy bývá tak teplo, že jsem při štípání dříví zpocená. Sluníčko svítí, někdy je doslova cítit, jak hřeje. Za pár dní přišla změna počasí. Přišel mráz i sníh. Nám to nevadí, vzali jsme si i uhlí. Přes den topíme dřevem, na noc přikládám uhlí. Když vyjdu ven, okamžitě to je cítit. Když se topí jen dřevem, tak je z komína doslova cítit vůně dřeva.

ciruvky.jpg

 

 

 

 

 

SILVESTR, to je bláznovství. Nevím, co lidé mají za radost z těch petard, výbuchů, rachejtlí atd. Pro zvířata, všeobecně, to jsou šoky. Náš pes vlezl pod postel a nevylezl za celou noc, až pozdě k ránu, to už musel, jinak by udělal loužičku. Adélku jsem na půlnoc nebudila, spala spánkem spravedlivých. Já sama jsem se byla venku podívat jen na chvilku. Napadl sníh. Ještě, že jsem měla v kůlničce malé stoleté sáněčky. Adélka si zasáňkovala, Džán jí dělal společnost. Všude chodí s ní, ani na krok se od ní nehne. Jdeme se taky podívat na našeho Lojzka, jak si vede ve stádě. O nic mu nejde, má svou společnost. Hned se přitulil, mazlil se, rád se nechává ohmatávat. Adélka si přišla na své, stýská se jí po Lojzíkovi. U našeho kamaráda je plno zvířátek, různé druhy koní, krávy s telaty, prasátka se selaty, králík, více druhů slepic a spousta psů. Nejvíc se Adélce líbilo, jak selátka dělala vláček. Museli jsme se smát všichni. Čtyři selátka za sebou a na sobě, jako vláček.

praseci-vlacek.jpg

 

 

 

Jedno selátko, Bubla, je doma odchované. Prasnička ho nechala. Našli ho studeného, skoro mrtvého. Dali ho doma do trouby zahřát, potom se o něj starali a krmili ho. Je z něj krásný, ještě pruhovaný mazlíček. 

krmeni-divoke-zvere.jpg

 

 

 

 

 

Opět škoda, že jsem nevytáhla foťák. Mám takové okamžiky, kdy si jen myslím, to by byla krásná fotka. Nejsem pohotová.

Dokonce jsme dopoledne viděly lišku, jak si to metoší k vesnici. Po silnici šli lidé, liška se opatrně vrátila obloukem zpátky do lesa.

Je třeba se vrátit do civilizace. Adélka musí do školy a já mám také povinnosti. Škoda, bylo tady i při mrazivém počasí krásně.

 

Počasí je nepříjemné, nejsem zvyklá nic nedělat. Pustila jsem se do draní peří. Před Vánoci jsem zabila ty vykrmené kačeny.

nase-kaceny.jpgPrý se domácí kachna nedá srovnat s těmi kupovanými. Nevím, nekupuji v obchodě drůbež. Peří jsem opatrně uložila do pytle a nyní ho musím drát. V dnešní době netradiční činnost. Prach s peří je deru-peri--1-.jpgvšude, i když jsem opatrná. Zanedlouho se kroutím bolestmi v zádech. Jeje, když si vzpomenu, co jsme museli zimu co zimu nadrat peří. Jeden rok se urodilo moc hus. Každou neděli byla k deru-peri--2-.jpgobědu husí pečínka. Už nám ta pečeně lezla krkem. Moje matka dvojsmyslně nabízela Vendovi: „Chceš stehýnko, nebo prsíčko?“ To jsme ještě nebyli svoji. Co by dnešní lidi za domácí husu dali. Kdo si drůbež vykrmí, sám si ji také rád sní. Je to drahé krmení, nemyslím krmivo, ale kolikrát denně se k nim musí zajít a postarat se. To se pak sejdeme v rodinném kruhu a dáme si do nosu. Prý to je pochutnání. Já z toho pochutnání moc nemám, protože se o vše starám. 

 

 PLÝTVÁNÍ. Už jsem si tohoto nešvaru dnešní doby sama všimla. Dokonce jsem slyšela v rádiu pořad, jak se kontrolují popelnice s odpadem. Kontrolovali každý kousek odpadu, každou sklenici, plechovku, do jaké míry jsou vybrané. Kolik potravin a jakého druhu se vyhodilo. Výsledek byl ten, že lidé z města jsou velicí plýtvači. Ráda poslouchám rádio, není v něm násilí jako v TV. Při draní peří se velice dobře rádio poslouchá. Dá se při muzice popřemýšlet o různých záležitostech. Také se někdy zamýšlím nad dnešním plýtváním všeho. U nás se opravdu neplýtvá. Co nespotřebujeme my, to konzumují naše zvířátka. Jsme vděčni za každý suchý odpad pro naše kozy i koníka. Když si vzpomenu na naše mladá léta, kdy nebylo skoro nic. Když byly naše holky malé, pletla a šila jsem na ně, co se dalo. A dnes, co odpadů je po příkopech poházených.

 

 

Toto jsou moje zážitky, zkušenosti, postřehy. Co se  bude dít dál v jarních  časech, se snad dozvíte, pokud budeme já i moje zvířátka zdraví.

Mějte se všichni moc a moc rádi. Buďte mi nakloněni. Přeji krásné počtení a dobré zdraví.

valeni.jpg

s-jiskrou-a-dzanem.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

jiskra-a-kozy-doma.jpg

 

 

 

 

 

 

jiskra-s-muzickem.jpg

 

 

 

 

 

 

jiskra.jpg

 

 

 

 

 

 

kozy.jpg

 

 

 

 

 

 

indicke-kachny-se-kamaradi-se-slepickami.jpg

 

 

 

 

 

 

kozy.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jarní pozdravení...

(Jiřina Žampachová , 25. 3. 2016 16:48)

Milá paní Irenko,divím se,že nejste zahrnuta pozdravy...po dnešním povídání s Janem Rosákem. Moc Vám za něj děkuju. I jsem si při Vašich vzpomínkách na Jívku pobrečela. Pocházím taky ze selskýho,měli jsme doma dva koně,krávu,kozu ovci,prasata,husy,slepice a králíky.....a jako děti jsme záviděly těm z paneláků...Ale dneska vím,že ty vzpomínky na vyprávění draček: " A teď děti neposlouchejte..." ,to byly historky nejzajímavější...
Až budu zase na Kamenné bráně nebo na Supím koši,pošlu Vám pozdrav.. Teď Vás zdravím z Radvanic pod Jestřebími horami...a Jívka? To je obec kousek za kopcem. Hodně zdraví a radosti z maličkostí přeje Jiřina Žampachová